Plemena křídlatců

Křídlatec polétavý je dlouhodobě domestikovaným druhem, jehož nesmírný vojenský význam vedl k požadavku na vyšlechtění nových, vylepšených plemen, která by lépe odpovídala potřebě ke konkrétnímu nasazení daného jedince. Šlechtitelské snahy vydatně podpořené i ze strany kouzlotkalců se brzy setkaly s úspěchy. V současné době tak existuje celkem šest plemen těchto ušlechtilých tvorů, jejichž přednosti se různí; od talentu ke špionáži či k přímému vzdušnému boji, pro uplatnění ve formě rychlých kurýrů.

Nebeský strážce
Největším plemenem křídlatce je bez pochyby Nebeský strážce, jehož rozpětí křídel hravě překoná i ty největší divoké křídlatce. Už sama jeho velikost je jednoznačným poznávacím znakem; díky nesmírně širokým křídlům dokážou tato zvířata plachtit ve vzduchu dlouhé hodiny. Pokud by sama velikost nestačila, typickým znakem nebeských strážců je šedohnědá barva s modrofialově lemovanými křídly. Tato barva je výraznější u samců a s věkem nabývá na sytosti, zatímco u mláďat bývá někdy stěží patrná.
Vejce Nebeských strážců jsou poměrně velká, kulatá, se skořápkou hrubou na dotek. Na šedém podkladu skořápky se rozpíjí modrofialové mramorování.

Válečná píseň
Jedná se o nejběžněji užívané plemeno křídlatce, jehož oblíbenost spočívá jak ve snadném množení, tak ve všestranném využití. Válečná píseň se nejvíce blíží divokým křídlatcům, a to jak vzhledem, tak svou velikostí - tou se řadí mezi středně velká plemena. Toto plemeno se honosí kaštanově hnědou srstí s tmavým pruhem na hřbetě a béžovým břichem. Zcela zásadním odlišujícím znakem je pak dutý kožní vak na horní čelisti, sloužící pro rezonanci zvuku. Řev těchto křídlatců tak může být zcela ohlušující, kromě toho ale dokážou Válečné písně vydávat nepřeberné spektrum zvuků, což je příčinou jejich jména.
Vejce válečných písní je oválné, dokonale hladké a leskle hnědé, jako čerstvě vyloupnutý kaštan.

Andělské křídlo
Bezkonkurenčně nejobratnějším letcem je plemeno zvané Andělské křídlo. Tito šedivě kropenatí křídlatci mají zvláštně tvarovaná široká a poměrně krátká křídla s jedním prstem navíc, což jim umožňuje dosáhnout neuvěřitelných výsledků ve vzdušném manévrování. Jako jediné plemeno jsou schopní krátkých letů hned po vyklubání, kdežto ostatní křídlatci se pokoušejí o první let nejdříve po několika dnech.
Vejce Andělských křídel jsou světlá, šedivě kropenatá s hedvábně hladkým povrchem.

Malá střela
Nejmenším, zato však bez pochyby nejrychlejším plemenem křídlatců je Malá střela. Tito křídlatci jsou v dospělosti přibližně stejně vysocí jako kůň, ale s jemnější a křehčí konstitucí. Mají tmavě béžovou barvu se světle šedavým břichem; při dosažení pohlavní dospělosti se jim kolem očí a na horní straně křídel objeví drobné oranžové skvrnky, které jsou zvláště u samců nádherně sytě vybarvené. Pro svou velikost a rychlost jsou Malé střely nejčastěji využívány jako kurýři.
Malé střely mají nevelká kulatá vejce s poměrně pružnou skořápkou. Vejce jsou žlutohnědá, s tmavými skvrnami.

Šarlatový květ
Šarlatový květ je vůbec nejpodivnějším plemenem křídlatce vůbec, u něhož byla vyšlechtěna zvláštní dovednost plivat tenké proudy ohně. Ty vznikají zapálením tekutiny ze zvláštních žláz v tlamě zvířete. Tato cenná dovednost je nicméně vyvážena sníženou reprodukční schopností a velkou úmrtností již ve skořápce.
Šarlatový květ je jen o málo větší než Malá střela a o něco robustnější; při letu zdaleka nedosahuje takových rychlostí. Své jméno dostal podle tenkých kostěných výrůstků nad očima samců, které jsou v době říje zbarvené do sytě šarlatového odstínu. Vejce Šarlatových květů mají nezvyklou šedofialovou barvu.

Postrach noci
Teprve nedávno bylo na letecké základně v Djersku vyšlechtěno šesté oficiální plemeno s názvem Postrach noci. Jedná se o poměrně velké plemeno (větší je pouze Nebeský strážce) s téměř výlučně noční aktivitou - na rozdíl od většiny křídlatců, kteří jsou tvorové s aktivitou denní. Tmavě šedá srst s černým pruhem na hřbetě a křídly lemovanými množstvím oválných bílých skvrn přitom umožňuje tomuto plemeni takřka dokonalé splynutí s noční tmou; velké světlé oči jsou zase poměrně citlivé na světlo a zatímco v noci umožňují Postrachům noci vynikající vidění, za slunečného dne působí spíš jako handicap. Zajímavá je také schopnost Postrachů noci létat téměř neslyšně.
Vejce Postrachů noci jsou relativně černá s drobnými bílými skvrnkami; struktura jejich skořápky připomíná samet.

Stárnutí křídlatců

První (mírně zdařilé) pokusy o let – přibližně mezi 4.-5. dnem, kolem 3. dne u Malých střel, těsně po vylíhnutí u Andělských křídel

Dosažení velikosti pro let – kolem 2-3. měsíce (Nebeský strážce, Postrach noci), 4. měsíce (Válečná píseň, Andělské křídlo) a mezi 5.-6. měsícem (Malá střela, Šarlatový květ)

Úplná samostatnost (ve volné přírodě) – kolem 3.-4. měsíce

Chrlení ohně (u Šarlatových květů) – přibližně v době dosažení pohlavní dospělosti

Pohlavní dospělost – kolem 7. měsíce

Dosažení plné velikosti – 9.-10. měsíc

Po vylíhnutí jsou větší plemena křídlatců vysoká přibližně ke kolenům průměrného člověka, menší plemena mu dosahují zhruba do půlky holení nebo i níž. V prvních dnech po vylíhnutí nastává období relativně prudkého růstu; do dvou týdnů by i menší druhy měly dosahovat člověku přinejmenším po pas. V tomto období se mezi mladým křídlatcem a jeho letcem vytváří nejhlubší pouto, stále ale není nijak závratně pevné; křídlatec ke svému letci lne spíš jako k rodiči než jako k druhovi.

Po druhém měsíci přichází jakási „puberta“, tedy období odcizení od letce. Mezi třetím a čtvrtým měsícem života se divocí křídlatci docela osamostatňují od svých rodičů a stejně tak v této době vrcholí nezávislost na letci a vzdor vůči němu. V této „době osamostatnění“ je křídlatec velký přibližně jako dospělý člověk (záleží na plemeni; větší plemena jsou samozřejmě i o polovinu větší a je možné je začít sedlat).

Když mine přibližně polovina čtvrtého měsíce křídlatcova života, začíná se jeho vztah k letci znovu utužovat a křídlatec považuje letce za svého druha a partnera; oproti divokým křídlatcům ani nevyhledává partnery opačného pohlaví vlastního druhu – proto není příliš časté, aby se letečtí křídlatci mezi sebou samovolně pářili. V tomto období se také růst křídlatců zpomaluje; právě z tohoto důvodu dosahují své plné velikosti až kolem devátého až desátého měsíce života.

I přes poměrně velkou inteligenci a oddanost křídlatců je nutno mít stále na paměti, že jsou to „jen“ zvířata a také že jejich vztah k letci se vyvíjí a proměňuje postupem času a v závislosti na výcviku; není tedy dobré myslet si, že pojmenování znamená okamžitou a celoživotní křídlatcovu věrnost a oddanost, stejně jako není dobré stavět jejich inteligenci na úroveň té lidské.

Postup krocení

Krocení je velmi krátkou a vůbec nejdůležitější chvílí v životě mladého křídlatce, ale i jeho budoucího letce, který si k sobě čerstvě vylíhnuté zvíře takto připoutá na celý zbytek života. Se zkrocením křídlatce pak přirozeně přichází nezbytné povýšení a zahájení nezbytného výcviku.

Ve volné přírodě se mláďata křídlatců líhnou z vajec přibližně po třech týdnech inkubace; vyšlechtěná plemena mají nicméně dobu líhnutí značně nejasnou a může se pohybovat od zmíněných tří týdnů až po dva měsíce. Do značné míry záleží na konkrétním plemeni - je přirozené, že větší plemena potřebují pro vývoj více času.

Samotné líhnutí je otázkou několika desítek minut a mláděti při něm není nijak asistováno; taková pomoc, byť dobře myšlená, by ovlivnila výsledky krocení (většinou negativně) a v neposlední řadě se jedná o přirozenou selekci. Zdravá a silná mláďata nemají s proklubáním problém, slabá zvířata by na druhou stranu nijak neposloužila v armádě a působila by více těžkostí než užitku. Na druhou stranu je třeba připustit, že k uhynutí mláďat v průběhu líhnutí takřka nedochází.

Vejce křídlatců jsou uložena ve vyhřívané líhni na letecké základně, kde je nad nimi ustanoven nepřetržitý dozor. Jakmile jedno z vajec začne praskat, jsou okamžitě svoláni všichni kadeti v pokročilé fázi výcviku a tedy nadějní kandidáti na letce. Ti obřadně utvoří kolem líhnoucího se vejce kruh. Ve chvíli, kdy se probojuje ze skořápky, mládě zpravidla chvíli odpočívá a čistí se; mladí křídlatci se líhnou již plně vyvinutí a osrstění. Poté se vydá k jednomu z kadetů, čímž provede svou volbu; není jasné, podle jakých kritérií si mladí křídlatci vybírají své lidské či elfské partnery, snad podle sympatického pachu, který je jim nějakým způsobem blízký. Dost možná hraje svou roli i fakt, že kadeti tráví mnoho času v blízkosti dospělých křídlatců, jejichž pach mláďata cítí a považují budoucího letce za svého rodiče.

Ve chvíli, kdy mládě stvrdilo svou volbu, ho novopečený letec obřadně pojmenuje a rituál krocení tím zpečetí. Určit při pojmenování pohlaví křídlatce přitom není nic těžkého; samci jsou obecně větší a robustnější, samice drobnější a štíhlejší. Jakmile je krocení ukončeno, letec odchází se svým křídlatcem do ústraní, kde o něj může v klidu pečovat a krmit ho, nejčastěji čerstvými vnitřnostmi, kousky masa a mlékem. V těchto prvních dnech se výrazně buduje první pouto mezi letcem a jeho zvířetem; po nich se přechází k dlouhodobému a náročnému výcviku.