Thrátes a Sianí

Oba měsíce Iškatrahu mají v kultuře mnoha ras nezastupitelný význam. Takřka vždy přitom vystupují společně, jako pár, jehož pojetí se prakticky nemění.

Nezřídka jsou Thrátes a Sianí uctíváni jako samostatná božstva. V takovém případě bývají vyobrazováni jako milenecký pár; Thrátes coby mladík v temně modrém rouše, s tmavou kůží, avšak světlýma očima a zářícími bílými vlasy - a na druhé straně Sianí, jeho rozverná milenka s bílou kůží a ve stříbrném oděvu, avšak s tmavýma očima a dlouhými vlasy černými jako uhel. Podle příběhů tančí na obloze nekonečný tanec, přičemž rozverná Sianí jen málokdy nechá svého milence, aby se jí dotkl, než zase odtančí z jeho dosahu.

Ať už jsou uctíváni jako samostatná božstva nebo jako zpodobnění přírodních duchů (typické především pro elfy), význam obou měsíců zůstává neměnný. Jejich kroužení kolem Iškatrahu, "nekonečný tanec", je vykládáno jako propojení protikladů - dobro a zlo, noc a den, světlo a tma, život a smrt. Velmi často bývá zdůrazňován protiklad muže (Thrátes) a ženy (Sianí), často s významným sexuálním podtextem. Stejně jako ostatní protiklady, i ženská a mužská složka mohou existovat pouze dohromady, jako kruh. Thrátes a Sianí jsou tak synonymem pro harmonii či nekonečný koloběh života a smrti.

Nejvýznamněji se Thrátes a Sianí promítají pravděpodobně do zvyků drakodlaků, jejichž sňatek je zpodobněním tance obou měsíců. Rovněž elfští šamani nezapomínají při svých rituálech na oba měsíce, byť jim zpravidla projevují úctu každému samostatně. Význačný je svátek Rovnoluní, při němž zejména elfové tančí Měsíční tanec - ten, stejně jako mnoho jiných zvyků spojených s družicemi Iškatrahu bývá často proložen sexuální tématikou.

Zvláštností je Čtyřbožství, v němž Thrátes spadá pod vliv vodní bohyně Ythaaly (a bývá vyobrazován jako hřebec z vodní pěny), zatímco Sianí náleží do kompetence boha vzduchu, Kwakalosiwaeho (kde je charakterizována jako chladný pobřežní vítr). Čtyřbožství je tak jediným náboženstvím, které nepřebralo ustálenou podobu obou měsíců.

Solwe v mytologii

Solwe je důležitý prvek objevující se v mnoha mytologiích mnoha národů Iškatrahu, mnohdy i jako základní stavební prvek. Coby příčina a zdroj života má nezastupitelné místo v mnoha různých náboženstvích.

Pro pralesní elfy je například Solwe hlavním motivem jejich víry, od něhož se odvíjí i jejich způsob života. Pralesní elfové vyobrazují Solwe jako boha Sawuika s tmavou kůží, zahaleného jen v bederní roušce z kůže dravé šelmy a zdobeného množstvím zlatých šperků, který každý den kráčí po obloze. Jeho šperky se tak lesknou, že vydávají světlo, které dopadá na Iškatrah. Teprve když Sawuik sejde z oblohy, aby složil hlavu ke spánku, jeho zlaté ozdoby pohasnou a přijde noc.

Právě v rámci uctívání Sawuika se pralesní elfové zdobí zlatem a elfští muži často chodí do půli těla nazí, podobně jako jejich bůh. Pralesní elfové pořádají pro Sawuika i oběti, kdy svému bohu věnují lidskou nebo elfskou krev. To z toho důvodu, že s krví se přelévá i síla oběti do nového těla a Sawuik má tak každé ráno sílu vstát a znovu se vydat na svou pouť oblohou.

Motiv Solwe se objevuje i v jiných náboženstvích, přestože pro pralesní elfy je nejtypičtější. V rámci víry lesních elfů Solwe zastupuje jeden s přírodních duchů, stejně jako přírodní duchové zastupují zvířata, rostliny, oba měsíce, ale i třeba řeky nebo významné hory. Ve Čtyřbožství pak Solwe spadá pod vliv boha ohně, Oregaše, zatímco měsíce spadají do sféry působení bohyně vody, Ythaaly (Thrátes) a boha vzduchu, Kwakalosiwaeho (Sianí).

Kromě náboženství má Solwe význam i v lidových tradicích; jako příklad lze uvést svátky letního a zimního slunovratu a mnoho dalších.

Měny a placení

Vzhledem k faktu, že nejrozšířenější rasou v Ietherii jsou lidé, pak i nejčastěji používanou měnou jsou lidské peníze. Jedná se o zlaté, stříbrné a měděné mince či plíšky ražené většinou přímo v císařských dolech. Zlaté mince jsou známy jako sanguiny (jeden sanguin), ale když řeknete zlaťák, většina lidí to pochopí; tyto mince bývají ražené nejkvalitněji a je na nich vyobrazen současný ietherijský císař. Vždy, když dojde ze změně císaře, se i všechny zlaté mince přetavují, což je únavný a zdlouhavý proces; naštěstí se císaři nestřídají příliš často. Stříbrňákům se říká tereny (jeden teren) a jsou zdobeny vyobrazením gryfa; a nakonec meďáky jsou dëfy (jeden dëf) a mají na sobě vyražen lipový list, který ale nezřídka není kvůli nekvalitní ražbě dost dobře rozpoznatelný. Pakliže sanguiny jsou opravdové poctivé mince, dëfy jsou opravdu jen tenké plíšky bez větší skutečné hodnoty. Převod mezi mincemi je prostý; jeden sanguin je za třináct terenů a jeden teren za šestatřicet dëfů.

Elfové po většinu času (v překladu: pokud nezbytně nemusí) lidské mince nepoužívají. Zastávají prostý názor, že peníze nemají cenu, neboť peněz samotných se nikdo nenají ani se do nich neobleče. Skutečnou hodnotu pro ně mají přímo použitelné předměty; na rozdíl od jiných ras se tak neodpoutali od směnného obchodu a pokud musí peníze přece jen jako prostředek směny použít, urychleně se jich zase zbavují (ne všichni; elfové žijící v lidských městech s sebou menší obnosy přeci jen nosí). Toto tak docela neplatí pro pralesní elfy, kteří peníze jako takové sice také nemají, ale zlato a jiné drahé kovy hojně užívají k výrobě šperků a nemají tudíž k penězům až takový odpor (sice se jich nedokážou najíst, ale v nejhorším je přetaví na všemožné ozdoby). Podobný názor jako elfové mají také lidští obyvatelé některých horských vesnic (např. Nori, Ieska, Kolov, Skël), kteří zčásti kvůli přirozeně pragmatické povaze, zčásti kvůli tvrdým životním podmínkám nemají v peníze důvěru.

Oproti tomu medvědědové považují systém mincí za příliš komplikovaný a přestože se většina z nich ochotně přizpůsobí, mezi sebou platí v drtivé většině surovými kovy (nejen těmi vzácnými, ale třeba i železem) či jejich slitinami v požadované váze odpovídající hodnotě nabízeného zboží.

Běh času

Čas v Iškatrahu plyne poněkud jinak, než v našem světě, i když v základě jsou si obě časomíry podobné. Na rozdíl od našeho světa má každý měsíc v Iškatrahu stejný počet dní, tedy 35; jeden rok má pak 10 měsíců, dohromady tedy 350 dnů. Každý rok nezačíná jarem, jako v našem světě, nýbrž podzimem.

Podzimní měsíce jsou dva a nazývají se Sor a Fensta. První den měsíce Sor je i prvním dnem každého nového roku.
Zimní měsíce jsou tři; Kerstag, Latu a Zwel.
Jaru náleží opět dva měsíce, a to Jiertan a Hwok.
A naposled léto má, stejně jako zima, tři měsíce; Nawtana, Lpeu a Lei.

Stejně jako v našem světě, i v Iškatrahu má jeden týden sedm dní – jeden měsíc má tím pádem přesně pět týdnů. Dny v týdnu se jmenují následovně: Aled, Ciena, Estalo, Fieru, Irla, Lfanoi a Oosterah. Jeden den má dvacet čtyři hodin, jedna hodina šedesát minut atd. Zajímavostí je, že vzhledem k přesnému a pravidelnému běhu času v Iškatrahu začíná každý nový rok dnem Aled.