Jazyky v Ietherii

Nejrozšířenějším jazykem v Ietherii je Obecná řeč nebo také Örlesai; to je přirozené s ohledem k faktu, že lidé jsou nejrozšířenější rasou obývající tuto zemi. Samozřejmě i co se týče Örlesai, lze v různých částech Ietherie najít drobné odlišnosti a místní nářečí či rozdílné přízvuky. Naprosto nejvýznačnějším je zvláštní nářečí horalů v podhůří Niv, kteří zcela postrádají samohlásky u (zaměněno za o) a e (zaměněno za a).
Odlišnosti v jiných částech Ietherie nejsou zdaleka tak markantní a jedná se spíše o lokální přízvuky. Za zmínku stojí tvrdý, jakoby chraplavý přízvuk lidí žijících na západě v okolí etaských hor. Lidé na severu mluví oproti tomu spíš šeptlavě a mají sklon ke krácení dlouhých samohlásek, na rozdíl od lidí na jihu, kteří samohlásky zase občas až nepřirozeně prodlužují.

Za druhý nejpoužívanější jazyk by bylo lze považovat elfštinu, třebaže nic jako oficiální jednotná elfština neexistuje. Výrazně kmenové uspořádání jak lesních, tak polárních elfů má za důsledek, že se elfština nepatrně liší kmen od kmene - zejména používáním různých nářečních výrazů.
Jazyk lesních elfů se nazývá Firilai a jedná se o poměrně melodickou řeč příjemnou k poslechu. Podle všeho vychází ze stejných kořenů jako současná drakodlačtina, byť si v dnešní době oba jazyky nejsou takřka vůbec podobné.
Ještě o něco odvozenější je pak Fjörgalei, jazyk polárních elfů. Není tak melodický jako Firilai a objevuje se v něm poměrně značné množství přehlásek. Přesto je úzce příbuzný lesní elfštině a většina slov pochází ze stejných nebo obdobných základů; lesní a polární elf si tak mohou částečně rozumět, byť neznají perfektně jazyk toho druhého.

Minoritním jazykem v Ietherii je jazyk medvědědů, Thagur, jehož výskyt se omezuje na oblast Etasu - tedy míst, kde se medvědědové vyskytují. Pro člověka i elfa je takřka nemožné se tuto hrubou, chraplavou řeč naučit, zejména výslovnost je nesmírně obtížná. Ani sami medvědědové svůj jazyk příliš nepoužívají, protože většina z nich dává přednost mlčení. Najdou se mezi nimi ale i vypravěči či básníci, jejichž dlouhé bručivé proslovy bývají obzvlášť působivé.