Jméno: Ciëran Arartdër
Pohlaví: Mužské
Rasa: Polární elfové
Věk: Dospělý (dost na to, aby mohl nezpochybnitelně vést Univerzitu)
Jazyk: Primárně se dorozumívá pomocí svého rodného jazyka Fjörgalei, nicméně přirozená je pro něj také obecná řeč (Örlesai) a ovládá také velmi podobný jazyk Firilai.
Povolání: Momentálně Arcimistr na plný úvazek. Kromě toho se také považuje za šeromága.

Rodina:
Liparwen - Ciëranův otec, momentálně již stařec úctyhodného věku (skoro 140 let), pocházející z kmene Lökki, což je kmen nejvíce přátelský vůči lidem.
Díky tomu se v poměrně brzké době naučil obecnou řeč a působí převážně jako tlumočník, neb ne každý v kmeni tento jazyk ovládá. Lze jasně vidět, že po něm jeho jediný syn zdědil většinu vzhledových rysů, neboť má stejné mléčně bílé vlasy, které si celý život udržovali tutéž jednu barvu, a ani ve stáří mu nešedly byť o jeden odstín. Taktéž si na něm můžete povšimnout typických maličkých očí permanentně skryté pod mračícím se obočí stejně jako mírně protáhlá brada a špičaté uši, čímž se elfové vyznačují.

Aëvia - Kdysi půvabná elfka, která byla ve svém kmenu Gharki známá díky svému přirozenému nadání pro vycítění sakhy, tudíž se o ní předpokládalo, že má magické dovednosti. Proto byla při nejbližší příležitosti poslána na studium do Univerzity, kde se její magický potenciál projevil naplno.
Byla opravdu velmi schopný kouzlotkalec a měla dost dobře našlápnutou cestu na to dosáhnout až na post Arcimistra, ovšem krátce předtím došlo k nehodě. Jelikož se věnovala šeré magii, musela se na provádění kouzel opravdu velice soustředit, a jednoho osudného dne se jí kouzlo vymklo z kontroly a doslova jí připravilo o možnost uchycování okolní energie.
Díky tomu už nemohla provádět žádná kouzla a i když může považovat za velké štěstí, že vůbec přežila, celá její kariéra rázem skončila.

Ve stejné době, co se Aëvii stala ona osudná nehoda pobýval Liparwen v Kersku, kam ho zavedla práce , neboť náčelník kmene měl zrovna jakési jednání právě s Kerskými obchodníky, a potřeboval tlumočníka. A zcela náhodou, při poznávání města, narazil právě na zmíněnou mladou elfku .... a zamilovali se do sebe. Jelikož už tady mladou elfku nečekal žádný život, rozhodla se s ním vrátit do jeho kmene a stala se tak typickou matkou v domácnosti snažíc se zapomenout na bolest a ponížení společně se ztrátou života, který předtím vedla.

Bydliště / Původní bydliště: Ciëran se narodil a valnou část svého dětství pobýval také ve vesnici Skëttar Lökki, nicméně byl brzy poslán na výchovu do města Kersk, když zjistili jeho magické vlohy. Momentálně bydlí na Univerzitě.

Vzhled a kondice:
Hned na první pohled je jasné, že fyzická práce a přednosti s ní spojené ho obloukem minuli. Do vínku mu byla nadělená drobná postava s výškou nepřesahující metr sedmdesát, čímž je občas stejně velký, jako ženy. A aby toho nebylo málo, při rozdávání nepobral také mnoho síly, tudíž se veškeré fyzické námaze obloukem vyhýbal, a stejně by toho nedokázal ani zdaleka tolik, co jeho ostatní vrstevníci. Abychom mu ale ve všem nekřivdili, tak výměnou za slabší tělesnou konstituci oplývá opravdu výborným bystrým myšlením, což ve spojení s přirozenou inteligencí vedlo k tomu, že se spoléhal spíše na svou mysl než svaly. Od ostatních polárních elfů se už ale v ničem jiném neliší, vlastně byste ho vzhledově mohli zařadit mezi naprosto běžné a tuctové elfy. Jeho uši jsou oproti lesním elfům jen lehce zašpičatělé a při pohledu zdálky se zdají být stejně kulaté jako ty lidské.
Obličeji pak dominuje široký, mohutný nos výrazně trčící z bledé kůže, který vypadá tak trochu jako orlí. Ovšem tím také končí jeho dominanta obličeje, neb oči jsou velmi malé a permanentně skrytých pod silnějším obočí, tudíž vlastně nejdou ani pořádně vidět.
Nesmíme ani zapomínat na prostá, tenká ústa, která jsou obvykle přísně zatažená do tenké linky a jen málokdy se usmívají. A když už, tak se jedná o ten typ mrazivého úsměvu, při kterém tuhne krev v žilách. Již zmíněné mléčně bílé vlasy se podle všeho v jeho rodině dědí, jsou opravdovou zvláštností, neboť většina polárních elfů má vlasy v různých odstínech modré, a bílá se vyskytuje jen vzácně. Je vidět, že si na nich velmi zakládá a málokdy výjde do společnosti bez toho, aby je měl krásně učesané či pečlivě umyté. To působí značně zženštile, avšak toto částečně vyrací fakt, že kromě vlasů mu na vzhledu pranic nezáleží.

Povaha a záliby:
Nejvýraznější, a naprosto dominantní Ciëranovou vlastností je bezesporu odměřenost a chladnost, kterou je mezi učni všeobecně znám, a dokonce i pár zkušenějších kouzlotkalců ho nemá moc rádo. Většinou proto mluví značně spisovným jazykem, málokdy se usmívá, a má tendenci na vás pohlížet neobvykle ostrým pohledem, který jakoby okamžitě odhalil všechny tajnosti, které před ním skrýváte. Připomíná proto tak trochu jakéhosi jestřába, který chodí po Univerzitě a jestřábím zrakem sonduje každého studenta a vytváří kolem sebe auru chladu, do kterého se nikomu nechce vkročit. Mluví jen málo, a většinou se omezuje jen na pár slov či vět, neboť vás automaticky považuje za někoho, s kým není hodno provodit ani těch pár slov. Jediné místo, kde skutečně rozmluví, tak to jsou přednášky mladým účňům, kde se z obvykle chladného arcimistra stává vášnivý a zapálený profesor, který s až přehnanou nadšeností vykládá často až moc do hloubky dané problematiky a častokrát výklady doplňuje také praktickou ukázkou, čímž je u studentů občas velmi oblíbený, občas spíše nenáviděný. Bystrý mozek obvykle nenechává nikoho na pochybách, že to tomuto elfovi opravdu myslí a neustále překvapuje svou obrovskou pamětí, která snad nikdy nezapomíná.
Je v politických kruzích uznávaný a jeho slovo má nějakou tu váhu, ačkoliv se v ní moc neangažuje. Dostatek práce má s vedením univerzity, tudíž se takovýmto povinnostem věnuje opravdu jen občas. Faktem ovšem je, že i přes svou odměřenou masku se jedná o tvora stejně emočně naladěného jako všichni ostatní, i on se umí smát, brečet nebo dokonce nadávat, ovšem takové věci podle jeho názoru patří do soukromí, a před ostatními by neměl dávat své emoce najevo. Schopnost chladného myšlení a kalkulace z něj dělá téměř ukázkového stratéga, který si své kroky a tahy plánuje vždy o několik kroků dopředu, tudíž i maličká neplánovaná překážka v jeho jinak důmyslně naplánovaném plánu znamená totální pohromu, během které začne být obzvláště nerudný a naštvaný, neb vždy takovou chybu dá za vinu sobě a tomu, že nemyslel na vše, co se mohlo stát. S tím se pojí i fakt, že je velmi silný egocentrik. Zkrátka si moc dobře uvědomuje, jak moc dobrý kouzlotkalec je a neustále ho to nutí každému vykládat a vychloubat se.
Cizí zájmy jsou mu většinou ukradené, a pokud z toho nemá alespoň trochu osobní prospěch, většinou to nestojí ani za námahu.

Historie postavy:
Ciëran začal psát své vlastní dějiny někdy uprostřed zimy, kdy silnou zimní vánici na okamžik přehlušil škytavý pláč novorozence jako odvěká fanfára vítající nový život. V jeho případě se však nejednalo o kdovíjak silné dítě, spíše než to jen tiše pofňukával a docela hubená stavba napovídala, že bude třeba opravdu velké péče, má-li konec zimy přežít. K překvapení všech však neduživé elfské dítě přežilo, a brzy se začlenilo do normálního života ve vesnici, kde ho brzy začali brát jako rovnocenné dítě v kmeni. Nicméně jeho fyzická slabost vyšla velmi brzy najevo, tudíž nemohl zastávat ony typické práce jako nošení těžkých věcí nebo jakékoliv další namáhavé činnosti.
Kmenový léčitel v něm však vycítil bystrou mysl, tudíž si ho vzal k sobě jako pomocníka, a kromě obvyklých léčitelských povinností, ho také zasvětil do tajů písma a obecné řeči, kde projevoval mladý elfík velké nadání a zápal, který mu dovolil se brzy naučit číst a psát, jakožto hrubé základy zmíněné řeči. To udělalo radost hlavně otci, který vycítil jistou možnost z něj udělat také překladatele, a po jeho smrti by snad mohl sloužit vesnici stejně dobře, jako on sám. To matka však viděla mnohem jiný potenciál, který jí byl mnohem bližší. Podobně jako ona i Ciëran vykazoval jisté magické nadání, kdy byl obvykle schopen cítit přítomnost sakhy, byť neměl tušení, o co se jedná. Radosti dětství tak šli velmi rychle stranou, kdy ho Aëvia v bezpečí domova začala v této oblasti cvičit, aby si její domněnku mohla potvrdit.
A skutečně. Brzy vyšlo najevo, že po ní zdědil ono zmíněné magické nadání, které se u polárních elfů moc nedědí a bylo třeba vymyslet, co s ním dále. Bylo jasné, že obvyklou práci v kmeni není schopen vykonávat, a ačkoliv ho místní přijali mezi sebe jakožto neškodné dítě, v dospělosti by měl určitě problémy se tady uživit nebo si najít partnerku. Po krátké debatě s manželem s ním proto osobně vykonala dlouhou cestu do Kersku, kde ho hodlala zapsat na tamní univerzitu. Těžko popsat překvapení, jaké zračilo z tváří ctihodných kouzlotkalců, když se k nim vrátila stará známá s maličkým bělovlasým elfem, který je bystrým pohledem pozoroval. Neměli ji sice příliš v lásce, nicméně po odborném přezkoumání zjistili, že má v sobě Ciëran opravdu velký potenciál. Zde se pravděpodobně začala plně vyvíjet jeho momentální osobnost, neboť byl od dětství zvyklý na opravdu velkou mateřskou péči, aby jeho křehká konstituce vůbec přežila. Náhlé odtržení od jediné milující osoby na světě vedlo k tomu, že se z něj stal opravdu velmi uzavřený člověk, který se velmi brzy naučil své emoce dobře skrývat a do kolektivu moc nezapadl. Vždy byl za divného bělovlasého elfa, který se pořád jenom učí.
A všichni víme, jak to se šprty dopadá. Šikana se proto nevyhnula ani němu, kdy kromě fyzického ubližování byl také vystavován obzvláště tvrdému pomlouvání a ničení jeho věcí, čemuž neměl absolutní šanci se bránit. Většinu svého času tak trávil zavřený v knihovně, která byla tichá a uklidňující. Nikdo ho tady nebil a nenadával mu, navíc byli knihy vždycky poutavé a poskytli mu zábavu a poučení, po kterém tolik prahl.
Do té doby si na žádný vzdor netroufl, ale nyní, plně si jist svých schopností, využil elementární magii k tomu, aby své bývalé agresory všechny do jednoho zpráskal jako psy. Po této obzvláště děsivé zkušenosti mu dali raději pokoj, a on se konečně dočkal klidu, jaký si zasloužil.
Pak si ale k němu našla cestu velká smaragdově zelená kočka a stala se jeho společníkem na dlouhé časy. Poznal v ní naxxura smaragdového, kterou se rozhodl pojmenovat Skaye a která mu začala pomáhat jak jen mohla. Tedy v případě, že z toho také něco měla, samozřejmě. Dokázala mu ovlivňovat sny a ulevit mu tak od bolesti opravdu dosti výrazně, za což si brzy našla cestu do jeho srdce a on k ní přilnul více, než si byl ochoten připustit. Většina kouzlotkalců se v této době buď vydali na cestování po celém světě, nebo se naopak hlásili do císařské armády. Nicméně Ciëran ani po jednom neprahl, a raději zůstal na tom jediném místě, kde se měl dobře. Mohl tak trávit celý svůj čas v knihovně a bádat nad tkaním kouzel. Ambiciózní mladý kouzelník rychle postupoval dopředu, a prestiž na škole jen rostla. Brzy mu bylo svěřeno také vyučování nových učňů, a kromě jiných povinností dostal také přístup k dosud uzavřené části knihovny sloužící pro starší a zkušenější kouzlotkalce, čímž se mu otevřela brána k dalšímu studiu. V tomto období svého života byl naprosto šťastný, a začal lidem okolo více důvěřovat, stejně jako svou typickou chladnou masku začínal postupně uvolňovat. Nic takového ale nevydrželo na dlouho, neboť i na takovém místě, jako je univerzita, dochází k rivalitě a ostatní neméně chytří kouzlotkalci v něm vycítili hrozbu, která by je mohla připravit o místo a pozici, kterou momentálně mají. A tak se vrátilo ono staré období pomlouvání a psychické šikany, která však byla mnohem sofistikovanější a namísto surové agresivity naopak projevovali mnohem větší kreativitu, která hraničila až se šíleností. Opět byl nucen se velmi uzavřít do sebe, a nevěřil skoro nikomu. Ani studentům, ani starším kouzlotkalcům. Jak postupovali jeho magické dovednosti, rostl také zájem nadřízených, kteří si ho stále častěji prohlíželi a viděli v něm skutečně někoho, kdo se usilovnou dřinou snaží být velký mág. I z tohoto důvodu byl proto krátce poté povýšen do hodnosti Mistra, což byla v podstatě konečná stanice pro každého kouzlotkalce, neb výš už stál jen arcimistr, který byl vždy jen jeden.
Uplynulo mnoho let od tohoto povýšení, kdy se univerzitou rozletěla zpráva, že současný stařičký arcimistr v noci zemřel. Všechny možné obavy o nějakém atentátu byli ihned vyvráceny, neboť se ukázalo, že zkrátka zemřel přirozenou smrtí. Tím se však nabízela otázka, kdo převezme jeho místo a stane se arcimistrem?
I univerzita je místem plných intrik a pletichaření, tudíž tuto volbu obestíralo mnoho vydírání, uplácení a podobných věcí, které se bohužel nevyhnuli ani Ciëranovi, který o post arcimistra projevil obzvlášť zájem. Bylo třeba postupně každého mistra, který měl možnost hlasování ovlivnit různými metodami přesvědčit, že zrovna on je ten ideální kandidát a že chybný krok může být pro něj fatální. Neměl výčitky a nebál se dokonce použít i sílu k tomu, aby své soupeře uklidil z cesty a ve velmi těžkém konkurenčním boji nakonec vyšel jako vítěz. Hlasovala pro něj ochotně, či méně ochotně, naprostá většina přítomných mistrů a on se tak stal zmíněnou hlavou celé univerzity a potažmo i celého kouzlotkaleckého řádu.

Víra:
Ciëran není zrovna pobožný člověk, neboť mu jeho zdravý rozum zkrátka nedovolil pohlížet na bohy jako na nějakou vyšší bytost. Zatím žádný zázrak neviděl a byl spíše toho názoru, že je to věc pro prosté lidi, kteří zkrátka v něco věřit musí. Potřebují mít něco, na co svalit obvyklé problémy.

Inventář:
- měšec s pár penězi, obvykle na denní potřebu
- vak s vodou, aby měl vždy přísun čerstvé vody a nemusel tak omezovat svou činnost
- pamlsky pro Skaye, kdyby bylo třeba

Fyzické dovednosti:
Ne. Tady jsme ve špatných vodách. Ciëran je totální antitalent na cokoliv, co nějak souvisí s fyzickou aktivitou. Kdyby mohl, vůbec by nechodil, jen by ležel a četl si. Můžeme říct, že je snad o něco rychlejší a mrštnější než většina polárních elfů, avšak to se stejně nikdy neprojeví, tudíž netřeba to nějak rozepisovat

Sociální dovednosti:
Je znám převážně svým chladným přístupem k lidem, zřídkakdy se na vás usměje nebo vás pochválí. Je rovněž velmi ambiciózní, vždy se musí učit něčemu novému, kde by se mohl vylepšit a stát se o něco lepším. Zkrátka nesnese věci, které ho nějakým způsobem neposunují vpřed. Vyznačuje se také svou rozvážností a faktem, že se málokdy naštve a věci řeši spíše s chladnou hlavou. Vyprovokovat se vám ho moc nepovede.

Magické dovednosti:
V magii velmi nadaný Ciëran už od mala všechny okolo utvrzoval, že z něj bude opravdu výborný kouzlotkalec. V kombinaci s jeho ctižádostivostí to znamenalo, že se nespojil téměř s ničím a neustále směřoval dopředu, neboť zkrátka vždy musel být lepší než ostatní. Díky tomu se za relativně krátkou dobu naučil základy elementární magie, která slouží jako takový odrazový můstek pro další studium.
Svou specializaci vybíral obzvláště dlouho, neboť si zkrátka nemohl vybrat. Bylo tam tolik možností a každá ho lákala svým způsobem jinak. Nakonec si po konzultaci se starším mistrem vybral šerou magii, neboť má podle všeho dostatečnou míru sebekontroly a soustředěnosti, aby tuto velmi těžkou odnož magie zvládl. A skutečně, trvalo mu to sice podstatně dlouho, než elementární magie, ale těsně před tím, než se stal arcimistrem tuto oblast zvládl, ale stále se snaží o co možná nejlepší zdokonalení. Koneckonců, stačí maličká chyba, která se mu stane osudnou. Můžeme proto říci, že jeho momentální úsilí směřuje stále k šeré magii, kterou se snaží co nejlépe pokořit a kdo ví, třeba k ní přidat ještě něco nového.
Momentálně jeho dovednosti vypadají takto.

Elementární magie:
voda - levitace vody, zmražení, rozmražení
vzduch - bezvětří, vítr
země - zeměcit
oheň - ohnivá koule, manipulace s ohněm

Myšlenková magie:
- myšlenková bariéra

Vysoká magie:
- fyzický štít

Šerá magie:
stín - setmění, stínohraní, vytvoření stínu, stínoslovo, splynutí, uspání
světlo - záblesk, vyjasnění, světelná koule, světloslovo, znejasnění, zneviditelnění


Ostatní dovednosti:
Umí dobře číst a psát, zvládá bez problémů svůj rodný jazyk plus obecnou řeč. Vlastně Örlesai používá mnohem častěji, než Fjörgalei, neboť polárních elfů na univerzitě moc není. Kromě toho si dal tu práci a naučil se těch pár odlišností jazyka Firilai, kterým by se proto dokázal také domluvit. Je také dobře obeznámen s georafii, politice a zná základy astronomie. Není mu cizí ani hudba, byť v sobě nenašel hudební hlas, rád chodí do divadla a celkově se proto v kultuře docela vyzná.


Skaye

Jméno: Skaye

Pohlaví: Samice

Druh: naxurr smaragdový

Vzhled: Vzhledově spadá Skaye zcela do průměru mezi naxurry. Je to poměrně robustní kočka, od pohledu by u ní člověk sázel spíš na sílu úderu než na rychlost a mrštnost, nicméně pořádná dávka ladnosti a elegance jí rozhodně nechybí. Kdo by si snad myslel, že z ní mohutnější tělesná stavba bude dělat hromotluka, záhy by se přesvědčil, jak dokonale tiše a neslyšně se Skaye umí pohybovat – a jak nepříjemné umí udělat překvapení, když se někomu zjeví přímo za zády. Srst má Skaye temně smaragdovou a na slunečním světle jakoby prchavě pableskující; na dotek je pak nádherně hustá a hebká.

Povaha: Skaye patří mezi spirita, která si svůj život umějí užít.
Ráda se nechává dlouze drbat a hladit a miluje dobré jídlo – vlastně by se dalo říct, že je dost zmlsaná a zavděčit se jí není úplně samozřejmé. Není vyloženě zlá, jen občas místy škodolibá a když má pocit, že jí není věnován dostatek pozornosti, může její majitel při nejbližším spánku počítat s pěkně mizernými sny.Třebaže nedisponuje darem řeči, je Skaye velmi inteligentní a lidské řeči bez obtíží rozumí. Občas, když má hodně dobrou náladu (ale to se nestává zas až tak často) je dokonce ochotná se zvednout a splnit nějakou tu prosbu ze strany svého majitele, který ji předtím ovšem dlouho a vytrvale uplácel hlazením a pamlsky.
Po většinu času však jakékoli žádosti směřované ke svojí osobě přezíravě ignoruje a dělá si co chce. Rozhodně není přehnané tvrdit, že oplývá poměrně solidním smyslem pro humor.

_________________
Ciëran

Vítat tě asi nemá smysl Po dlouhých úpravách PŘIJATO.